5. den - Karlovac (HR) - Čižiči (HR) - 141km

DEN PÁTÝ - 5. etapa - Velké horské finále, bolavé achilovky a sešup k moři

23. 6. (čt) - Karlovac, 88m.n. mořem. Je 9 hodin ráno. Nohy jako z olova a horská etapa volá. Jdeme do sedel. Pozvolné rozhýbání kostí do blízké Duga Resy, dále již jen do kopce. Vlastně, malá oprava. Přibližně po 20 kilometrech klesání na parkoviště k řece, kde se nachází i krámek s potravinami. Nelze nevyužít, první občerstvení je povinností. A znovu vzhůru. Močile 205m, stále na začátku. Příjemné počasí, energie zatím neschází, cesta ubíhá. První dlouhé stoupání a je zdolána Stubica (541m). Pavla zlobí achilovky. Sil zatím dostatek, všude kolem nádherná panoramata. Změna, ostrý delší sjezd, občerstvení v bistru, kde voní pečící se selátko. Vše podle plánu. Kopce a zase kopce. Neuvěřitelné, jen hubený Vilda se cítí jak ryba ve vodě, jede se mu naprosto lehce. Přichází nejdelší stoupání dne z Vučiniči přes nekonečnou dědinu Skrad až do Kupjaku ve výšce 810m. Jen a jen do kopce šlapeme bezmála 10km. Delnice, místo plánovaného oběda se blíží. Fotíme se na vyhlídce a obhlížíme místní vrcholky, které mají kolem patnácti set metrů n.mořem. Ten náš menší nese jméno Veliki Vodenjak ve výšce 847m. Tedy o chloupek výš než naše Javořice, blýskne nám hlavou. Do Delnice sjíždíme zase cca o 200m níže, což nás až tak netěší, protože víme, že se bude muset znovu ještě dost stoupat. Obědváme v Restauraci Lesniak kančí guláš s polentou a kruhem (místní pečivo) na doporučení zde sedícího postaršího pána z Čech, pro kterého se Chorvatsko stalo druhým domovem. Během hovoru se ptá: "odkud chlapi jedete"? Naše odpověď, že z Karlovace ho malinko zaskočí. Reaguje slovy: "A kdo vám co udělal? Vy jste se snad zbláznili, vždyť je to samý kopec." Nevěřícně kroutí hlavou, hovor plyne dál a padá otázka dne: "A do Karlovace jste se dostali jak...???"

Zvedáme se a doplňujeme zásoby v místním obchodě. Čeká nás závěrečná fáze dnešní etapy. Další zajímavé setkání dne. Z obchodu vychází dva chlapíci v cyklistických dresech, okukují naše kola s plánem cesty a poté ukazují tu svou, kde zjišťujeme, že se účastní tour HardCroatia - za čtyři dny 1000km kolem Chorvatska. Pak, že jsme blázni jenom my!!!

Profil etapy se nemění. Malý rozdíl je pouze v tom, že stoupání jsou sice kratší, ale strmější. Pouštíme se do 2km drsného výjezdu označeného 10 a pevně věříme, že je zcela poslední. Bohužel je to mýlka a musíme absolvovat ještě jeden, který dávám Vilda s Vláďou, Luboš s Pavlem odpočívají asi 150m pod vrcholem a dávají si pivka, která byla v akci - právě proto ani jeden z nich celé nedopije. Jdeme do finále. Čeká nás dlouhý sjezd k moři. Řeklo by se pohodička. Opak je pravdou. Přes deset kilometrů na brzdách a stálá ostražitost dají pěkně zabrat. Místy klesání 21%!!! A je to tu, jsme u moře. Zbývá jen dostat se na ostrov Krk do letoviska Čižiči. Adrenalin na závěr. Na mostě volíme klidnější cestu po chodníčku pro pěší z důvodu velkého provozu. Ou ou ou. Úzká cesta se zábradlím do výše ramen, dolů desítky metrů prázdnoty končící mořskou hladinou. Kilometr a půl dlouhý most je pro Vildu a Pavla očistcem a těžce tento úsek vydýcháváme, Vláďa s Lubošem jsou v klidu a volí stejnou cestu i přes druhý, kratší most, my už pouze po silnici. Byť se hodiny blíží sedmé večerní, panuje pekelné vedro. Vjíždíme do Čižiči. Teď už jenom najít ubytování. Tradiční dojezdový oříšek či spíše ořech je na světě. Pavel volá na kontakt ubytování, z jeho zvýšeného hlasu a lehkého znepokojení ve tváři odezíráme, že něco není v pořádku. Rozluštění problému. Ubytování se má zaplatit v cestovní kanceláři, která ho zprostředkovala a je vzdálena dalších 15km. Tam však samozřejmě nemají potuchy o našem dopravním prostředku z Česka. Vše se nakonec vyjasňuje, ubytovatel si nás vyzvedává a střecha nad hlavou nás nemine. Tachometr končí na čísle 860. Se soumrakem usedáme na terasu Penzionu Jasmín, který je postaven v poslední, a tím pádem nejvyšší řadě penzionů a vilek. Výhled nádherný, v dáli vidíme tisíce světel z letoviska Crikvenica. Vyždímaní, ale šťastní z úspěšného zvládnutí posedíme pouze chvilku a jdeme spát. Na bujarou oslavu dnes není nějak nálada, únava jednoznačně vítězí. V celkovém součtu jsme za dnešní den nastoupali přes 3.300 výškových metrů!