2. etapa - Frauenkirchen (A) - Készthély (H) - 164 km

DEN DRUHÝ - 2. etapa Deštěm k Balatonu aneb "mokrý až na kožu"

20. 6. (po) - Probouzíme se do deštivého rána, stojíme na zápraží hotýlku a můžeme si akorát ulevit slovy pana Kemra: "Chčije a chčije...." Jedním z mála pozitiv se stává snídaně formou švédských stolů. Nešetříme se a vskutku dosyta hodujeme. Tématem dne je však situace za okny. Na pokoji nás nepotěší ani krásná rakouská rosnička, která v televizi na mapě ukazuje oblasti s vykřičníky znamenající vydatný déšť. Co teď? Řešíme těžkou situaci, protože plán trasy je pevně dán a ubytování zarezervováno. Máme sbaleno a lehce po 10. hodině déšť polevuje a my vyrážíme. Cílem má být nějaký supermarket, nákup nápojů, vyčkání, co dál. Vydáváme se však po směru cesty, kde již žádné nejsou (byly na kraji města a míjeli jsme je při našem příjezdu). Padá zásadní rozhodnutí - jedeme dál, za 3km má být vesnice, tam se případně schováme. Chyba lávky. Malé lázně Sankt Andrä leží bokem naší trasy. Déšť houstne, přesto pokračujeme. Zásadní rozhodnutí! Nejet, celý harmonogram cesty a návaznost by byly v háji. Leje již doslova jako z konve a stále nevidíme další vesnici. Žádný přístřešek, žádná možnost se někde schovat. Pouze rovina a v ní silnice kroutící se jako had. Když se konečně dočkáme obydleného místa, nebeští páni si zrovna rozhodli dát pauzu. Není nad čím přemýšlet, musíme pokračovat. Následující úsek do Pamhagenu absolvujeme bez potlesku kapek. Déšť nás tentokrát zastihne v posledním rakouském městečku, a tak čekáme v zastřešeném vchodu jednoho z domů. Po více jak půlhodině sedáme na kola, ale ne nadlouho. Posuneme se pouze na bývalý hraniční přechod s Maďarskem Fertöd, kde musíme znovu čekat. Těžké šedé mraky neúnavně vypouštějí své zásoby a nám vytváří vrásky na tváři. Čekání nic neřeší, snažíme se být optimisti, že za čas bude lépe. Stále prší, jdeme do sedel. Dalším postupným cíle je Kapuvár vzdálený 14km. Posouváme se po záplatovaných silnicích plných kaluží. Zcela promočení nalézáme na výjezdu z Kapuváru skvělou restauraci "Harta". Převléknutí, osušení a jde se obědvat. Světlý okamžik dne číslo dvě. Pěkné prostředí, vynikající číšník, úžasná kuchyně. Polévku soljanku následuje vepřový či hovězí perkelt s haluškami. Neskutečná záležitost. Obrovská porce skvělé chuti. Chvilku naprosté spokojenosti střídají myšlenky na následujících 100km. Hodiny ukazují 14.15, mokré věci do brašen, společné foto před HARTOU od číšníka, kterého jsme si evidentně získali a on nás. Nabízí nám ještě zdarma Sprite, s díky odmítáme. Již neprší. Vyrážíme směr Balaton. Dalším místem pro oražení je městečko Celldömölk. Na lavičce pěší zóny doplňujeme energii - banány, energetické tyčinky, pivko. V infocentru Pavel dobíjí telefon a přichází se zprávou, kterou vůbec nechceme slyšet. Konec dnešní etapy nemůžeme očekávat dříve než za padesát kilometrů. Půl páté odpoledne a znovu se opíráme do pedálů. Mírným povzbuzením je starší pán s vnoučkem. Oba nám viditelně fandí a při odjezdu mávají. Další porci cesty pomalu ukrajujeme monotónní rovinatou krajinou. Zastavujeme v historickém městě Sümeg, na nímž se tyčí pěkný hrad. Je něco málo před sedmou hodinou a my stále nejsme v cíli. Nákup v místním obchodě a nutné doplnění tekutin. Vildu přepadá náhlá příhoda střevní, kterou musí řešit v keřích za kostelíkem. Když musíš, tak musíš. Opouštíme Sümeg na jehož konci spatříme ceduli - Balaton 16km. Šlapeme a šlapeme, asfalt nám pomalu ubíhá pod koly. Přijíždíme do oblasti Balatonderics a hledáme směrovku Kesztely, místo našeho noclehu. Cedule je sice rázem před námi, ale číslo 12 označující vzdálenost nás vůbec netěší. Dnes bude dojezd zřejmě za tmy. Těsně před cílem, nezbytná zastávka v marketu (večeře, "prášek na spaní " - včera se osvědčil, tak je třeba aplikovat osvědčené). :-) Konečně jsme na místě. Vítá nás usměvavá starší dáma a předává nám dva útulné pokoje. Krásné místo s posezením pod stromy na velkém dvoře. Velká škoda, že nemáme možnost ho využít. Vybalujeme naše mokré "voňavé" dárky a sušíme, kde se dá. Po chvíli jsou pokoje podobné utečeneckým táborům. Opět sprcha, večeře, hodnocení dne s trochou lektvaru, fotbal v televizi a kolem jedenácté funíme do peří. Tak zase zítra.