1. etapa - Telč (CZ) - Frauenkirchen (A) - 238km

DEN PRVNÍ - etapa moravsko-vídeňská

A je to tu. Dlouho očekávaný den právě nastal. Neděle 19. 6. 2016 v 6.40 hod vyrážíme na cyklotour k moři do Chorvatska.

Mírné zpoždění je zaviněno Vildovým pozdním příjezdem a drobnými úpravami připevnění brašen. Svatba neteře Terezky z předchozího dne se na Vildově rozpoložení naštěstí nijak zásadně nepodepsala, i když to nebylo jednoduché a likéry prý tekly proudem. Hurá do sedel, vstříc rozloučení s Vysočinou a jejími kopečky (Zvolenovice, Nová Říše, Krasonice). Ostrý start, jak má být.

První zážitek nám servíruje osada u Meziříčka, kde během víkendu probíhala jakási techno párty. V čase, kdy projíždíme, je na ploužících se postavách znát, že byla sakra náročná. Jedna z osob s nepřítomným výrazem ve tváři se nám připlete pod kola, ale kolizi se daří zažehnat. Rychle pryč z "údolí dutých hlav".

Pošmourné počasí se prozatím zdá vcelku příjemným a nevadí ani pár kapek, které nás provází z Domamile do Moravských Budějovic. Do Znojma přijíždíme v úžasném čase. V 9.10 hod absolvujeme první občerstvení u Kauflandu. Jeden z posledních levnějších "křoupalíků" (rozuměj pivo) je povzbuzením a příjemným osvěžením zároveň. Závěrečnou zastávkou na našem území jsou Jaroslavice, kde usedáme do Restaurace "U Šmídů". Příjemné posezení na zahrádce, skvělá domácí kuchyně, poslední české točené i milá obsluha nám ještě zvedají náladu před další porcí kilometrů. Dáváme se do řeči s cyklisty (důchodci) od vedlejšího stolu, kteří jedou z Brna do Vranova nad Dyjí. Nad naší cestou nevěřícně kroutí hlavou a při odjezdu si neodpustí poznámečku: "chlapi prý jedou dneska za Vídeň k Neziderskému jezeru a přitom si dávají jedno pivo za druhým a cpou se vrabcem a gulášem... to si z nás snad dělají srandu.." Kostelní hodiny odbíjí poledne a my překračujeme státní hranici, jak symbolické..

Cesta Rakouskem plyne bez vážnějších potíží. Pomalu, ale jistě se šlápnutí za šlápnutím přibližujeme k Vídni. V Korneuburgu najíždíme na cyklostezku. Je slunečná neděle a masa sportujících lidí je obrovská. Převažují cyklisté, potkáváme běžce, bruslaře i pěší. Po krátké pauze na jednom z odpočívadel a pár kilometrech se ocitáme v rakouské metropoli. Směřujeme parky podél vody i postranními ulicemi na její druhý konec. Překvapivě bez zaváhání zastavujeme na benzínce, kde jsme ubezpečeni, že náš směr je zcela správný. To si zaslouží odměnu. Křoupalíka za bezva cenu si prostě musíme nadělit. A jedeme dál. Uspokojení, chvilka nepozornosti a přicházející únava nás stojí devět kilometrů navíc, které budou později znát. Co naplat, znovu a lépe. Směr letiště Schwechat je již správný. Rušná silnice do Brucku an der Leitha patří dnes mezi nejhorší úseky cesty. Čas kvapí. Při pauze lehce svačíme, pozorujíce letadla blížící se k přistání. Na tachometru nás straší dvojka a před námi stále pěkná porcička kilometrů. Únava je patrná. Krize se nevyhýbá nikomu z nás, do toho straší černé mraky v dáli. Mačkáme ze sebe poslední zbytky sil. Bruck už máme za zády, taktéž Neusiedl, kde jsme původně měli spát, ale nebyla potvrzena rezervace. Tak musíme ještě skousnout závěrečných 17km. Do Frauenkirchenu přijíždíme se soumrakem, mraky byly tentokrát milosrdné a ve 20.30 překračujeme práh našeho pokoje pro nocleh. Čísla na tachometru se zastavují na hrůzné hodnotě 238... Máme co jsme chtěli. Sprcha, večeře, Vláďa vytahuje lahvinku s etiketou muže v kamizole, kterou chtěl původně oslavit až náš příjezd k moři, ale nemá šanci před námi uchránit její obsah. Nutno říci, skvělý prášek na spaní. Chvilka televizního fotbalového přenosu z EURA a víčka jsou příliš těžká. Dobrou noc.