3. etapa - Készthély (H) - Ptuj (SLO) - 167km

DEN TŘETÍ - 3. etapa -Maďarský motokros aneb jeden den tři státy

21.6. (út) - Vstává se hůř a hůř. Probuzení do pěkného dne, na útulný dvorek dopadají první sluneční paprsky. Máme možnost posnídat ve stylově vybavené společenské místnosti s kávovarem. Velmi příjemný začátek, společnost nám dělá mladá rodina z Ruska. Malý zádrhel, došla voda v kávovaru a kudy jí tam nalít... Pat a Mat (Pavel s Lubošem) cítí šanci a jdou uvést mašinku do provozu. Nedaří se. Vodu totiž nalili jinam a teče všude okolo. Naštěstí přichází paní domácí a dává vše do pořádku. Po úsměvné chvilce s dobrým koncem dochází na balení. Ne vše je zcela suché, ale nelze jinak. Snad zbytek doschne dnes. Rozloučení s milou paní domácí a jedeme "hodit čučku" na tu slavnou maďarskou louži. Mola i břehy jsou zatím liduprázdné, prostředí příjemné, voda nevábná. Společné foto, Vláďa neodolá a zkouší teplotu vody. Ptáme se: "Vláďo, tak jaká je" , odpovědˇ nás pobaví. S klidem prohlásí: "jako když doma máte vypnutej bojler". A nastává třetí dějství našeho kolařského představení nebo spíše utrpení.

Po pár kilometrech na cyklostezce přijíždíme na rušnou křižovatku a zjišťujeme, že jsme díky ní minuli dřívější odbočku. Není to však nikterak zásadní problém a pokračujeme směr maďarsko-slovinská hranice (cca 70km). Včerejší monotónní až kýčovitá rovina k Balatonu je nahrazena nejen pestrou krajinou, ale i zvlněným profilem. Připadáme si trochu jako doma. Když však asi po dvacáté vyšlápneme kopec, pak se svezeme a musíme znovu kus nahoru, není to nic příjemného (aspoň tedy pro mě). První občerstvovací stanicí se stává obchod s potravinami ve větší, pěkně upravené vesnici Pecsa. Dáváme dohromady poslední forinty a kupujeme "křoupalíky", banány, cereální tyčky, vodu. Asfalt nám pomalu ubíhá po koly, když spatříme dlouhou kolonu aut a kamionů. Pavel se neohroženě pouští do slalomu, my ho následujeme. Po chvíli zjišťujeme důvod. Opravuje se silnice a někde snad byl umístěn i semafor. Vyfrézovaná silnice je přehrazena pracovními stroji, kolem postává několik kouřících a debatujících pracantů. Nikdo si nás nevšímá, tak proklouzneme jako myšky a pokračujeme opatrně dál. Po přibližně 2 kilometrech najíždíme na normální silnici. Stojící auta nás předjedou asi za půl hodiny, po našem krátkém odpočinku. Vyvstává první technický problém. Na galusce předního Pavlova kola se udělala boule, a proto v Lenti směřují naše první kroky do informačního centra s dotazem na servis kol. Snaha o domluvu je marná, i když se nám jeho zaměstnankyně snaží namluvit, že němčinu trochu ovládá. Nakonec kratičkou rozmluvu vzdává a odvede nás přímo na místo servisu. Ochotně se nás ujme "strýček Pompo" a Pavel je rázem lehčí o 40 eur. Vilda má mezitím možnost promáznout nepříjemně skřípající řetěz. Orientační informace o vzdálenosti dnešního cíle nese číslo 60km. A znovu ke strojům. Během chvilky přejíždíme rušnou hranici do Slovinska, kde si ve městě Lendava dopřáváme pozdní oběd v podobě chutného kebabu. Sluníčko pěkně pálí a kilometry ubíhají nějak pomalu. Z Lendavy se posouváme směr Ljutomer a během cesty projíždíme asi 20km Chorvatskem. Na hraničních přechodech jsme poprvé kontrolováni celními úředníky a spatřujeme první žiletkové ploty. Vedro nám dává dost zabrat a vysává z nás síly o poznání rychleji. Doplnění tekutin v Ljutomeru je tedy nezbytností. Pavel volá na místo našeho ubytování a oznamuje náš přibližný příjezd. Odpověď na vzdálenost dojezdu se jeví jako zlý sen, snad prý téměř 50km. Únava se vkrádá do našich těl a optimismus nás zcela opouští. I dnešní závěr bude na krev. Přibližujeme se k městečku Ptuj, kde dnes máme složit hlavy. Během poslední zastávky Luboš vytahuje mapu a zjišťuje, že zarezervovaný penzion není přímo v Ptuji, ale ještě o chlup dál ve vísce Pobrežje. Když se daří, tak se daří.. Konečně vjíždíme do Ptuje. Na samém okraji opět rychle nakoupíme a jedeme se ubytovat. První, zdánlivě kratší, varianta nám nevychází a dostáváme se k nájezdu na dálnici. Podjíždíme sice most, přes který potřebujeme jet, ale na něj se nemáme šanci dostat. Musíme se vrátit a najet na most do Pobrežje z okrajové části města. K Penzionu Selinšek dojíždíme znovu za šera. Prostorný, jednoduše zařízený pokoj v suterénu nám zcela vyhovuje. Na fotbalovém ME hrají naši dnes o všechno s Turky. V místní televizi však běží druhý zápas skupiny Španělsko - Chorvatsko. Klasický scénář se nemění - sprcha, večeře, pivečko, nezbytné "antidepresivum". Víme, že naši fotbalisté prohráli, ale nikterak to neřešíme a před 23 hodinou usínáme jako broučci.

A co bude dál? ....že by jenom vítr...uvidíme ráno....